16. listopadu 2015 00:36

EMO 2015 aneb Není „strojírák“ jako „strojírák“

Zatímco školákům a studentům prázdninový čas výletů končí s posledním srpnovým dnem, výrobcům obráběcí a tvářecí techniky a všem těm, kdo se zajímají o nejnovější vývojové trendy v oboru strojírenství, kolotoč pestrých zážitků začíná právě v září. Kromě oblíbeného a hojně navštěvovaného „strojíráku“ – neboli Mezinárodního strojírenského veletrhu, který se tradičně odehrává na brněnském výstavišti – se mohou nejen strojaři, ale i výrobci automobilů, odborníci z elektrotechnického sektoru či nově – i příznivci moderních aditivních technologií – těšit i na další mezinárodní veletrh, tentokrát za hranicemi naší krásné země.

Inzerce

Zahraničním veletržním cílem se každý druhý rok stává i EMO – prestižní mezinárodní strojírenský veletrh. Letos se navíc termín od 5. do 10. října vepsal červenou tužko
u do diáře nejen všem strojařům, lačnícím po příležitosti k přímému oslovení případných investorů z řad početných návštěníků a vystavovatelů. Ale rovněž všem nadšeným cestovatelům, toužícím zažít baboletní paprsky v typicky prázdninové destinaci. EMO 2016 se totiž konalo v domovině křupavé pizzy, silného espressa a skvělého vína – ve slunné Itálii, v Milánu.

Tradičně vysoký počet návštěvníků byl ještě navýšen díky souběžnému konání světové výstavy EXPO 2015, která typicky láká jiný okruh hostů. Ani jedna z olbřímích akcí se však nemusela o své návštěvníky přetahovat a naopak mohli organizátoři z částečného protnutí jejich termínů těžit. Ti, kdož se přesytili nejnovějších trendů na poli strojírenství, mohli si „odskočit“ k poněkud humanitněji orientovanému programu EXPO a naopak.

Nejpočetnější skupinky kráčející po modrém koberci spojujícím jednotlivé pavilony EMO tvořili ti, kteří to měli do města módy a kultury nejblíže, tedy místní Italové. Druhou příčku pak „ukořistili“ Němci. Což je symbolické, neboť v posledních šesti letech se EMO se odehrávalo v Hannoveru. Stříbrná pozice v počtu zúčastněných svědčí o tom, že ani přesídlení veletrhu více na jih neodradilo naše západní sousedy od cesty na prestižní akci oboru kovoobrábění. Značnou část z celkového počtu 150 000 zúčastněných tvořili rovněž vystavovatelé z Tchaj-wanu, Číny a Švýcarska. Celkově se zaregistrovalo téměř 1 600 firem, na čemž jsme pochopitelně měli svůj podíl i my – Češi. Mnohým z těch, kdož procházeli mezi stánky výrobců rozmístěnými v dvanácti halách ve Fiera Milano, se pak dostalo příležitosti srovnat, v čem se liší avizovaná mezinárodnost v pojetí českém a v pojetí italském. Většina z nás má jistě Německo, kde se poslední dva ročníky EMO konaly, spojeno s precizní organizací a pečlivostí. Zatímco jižní národy „trpí“ pověstí spíše opačnou. O tom, že však ani návštěva veletrhu, jenž je organizován v Itálii, zemi temperamentních milovníků dobrého jídla a sličných žen, nemusí býti rizikem, se přesvědčil i člen „infocubáckého týmu“, David Bartoš. Ačkoliv se na zpáteční cestě nevyhnul drobným dopravním svízelům a o živelnosti v pojetí zahraničních řidičů by mohl (nyní snad již s úsměvěm na rtech) vyprávět, vzpomíná na své „prázdniny v Miláně,“ máme-li parafrázovat titul slavného filmu, jen v dobrém. A to přesto (nebo snad právě proto), že do italské metropole odjížděl s čerstvými zážitky z MSV, jenž se konal od 14. do 19. září v metropoli moravské.

Zaměstnaci milánského výstaviště si s lehkostí sobě vlastní (a nutno dodat, že pod taktovkou pevně třímanou organizací CECIMO – Evropským sdružením výrobců obráběcích strojů) poradili s účastí pestré sorty návštěvníků ze stovky zemí, posílené policejní hlídky byly připraveny skutečně vždy „pomáhát a chránit“, a to jak znásobené účastníky provozu v Miláně, tak i zmateně bloudící řidiče marně se snažící zaparkovat v areálu veletrhu. Představa vskutku omamně rajská, zvláště pro ty, kteří se někdy snažili zaparkovat či jen se úspěšně vysmeknout z pevného sevření brněnských silničních tepen v „dopravní špičce“. Pravda, velkolepě pojatému, modernímu areálu, který dýchá atmosférou vskutku světovou (a to nejen díky zmiňovanému modrému koberci, jenž po vzoru toho červeného, festivalového, spojuje jendotlivé areály) BVV nemohou konkurovat. Také při přesunu z jednotlivých pavilonů se Milánští tolik nenaběhají. Ale – „sednout si na lavičku mezi stromy nebo na trávník“ a s klidem na srdci a mírem v duši jen tak rozjímat o tom, co za novinky výrobní subjekty světového strojírenského průmyslu představily, to dle slov Davida Bartoše v areálu milánského výstaviště nemůžete.

Abychom však našim čtenářům nepodsouvali subjektivní názor redakce, který může být notně ovlivněn množstvím vypitého českého piva během pěti zářijových dní na MSV či moravským patriotismem, pod textem naleznete několik snímků, na nichž David Bartoš zachytil některé z téměř 6 600 strojů, které si na EMO 2015 podmanily srdce nejednoho strojaře. Neboť „obraz řekne více než tisíc slov“, jak pravil klasik, necháváme nyní na Vás, zda se Vaším osobním veletržním strojírenským vítězem stane EMO nebo MSV.

Za vydavatelství INFOCUBE doporučujeme již nyní vyšetřit si patřičný obnos i volné dny a za dva roky zažít na vlastní kůži (oči, uši i chuťové pohárky) veletrhy oba. Na brněnském výstavišti se sice po nebesky zbarveném koberci vskutku neprojdete a vyčerpávající přesnuny mezi vzdálenějšími pavilony často hraničí s heroickými výkony maratonských běžců, nicméně, že na úsloví „Brno je zlatá loď“ je také pravdy mnoho, se můžete přesvěčit v reportáži opěvující krásy MSV z pohledu ženy. O tom, jak vnímá EMO objektiv muže, se pak můžete přesvědčit nyní, na následujících fotografiích.

David Bartoš, Martina Tomášková,
redakce Infocube s. r. o.