12. září 2018 17:33

Prokeš-kovo s. r. o. – prostě KLASIKA!

V minulosti jsem vedl řadu rozhovorů se zástupci různých výrobních firem. Všechny měly jedno společné: byly to většinou firmy, které se dají označit jako velké, moderní, prestižní, významné, lídr oboru atd… Dlouhou dobu jsem si říkal, že bych měl udělat rozhovor i s nějakou typickou malou obraběčskou firmou, kterých jsou u nás tisíce. Bohužel se mi to zase nepovedlo, protože společnost Prokeš-kovo s. r. o. je sice malá firma, ale rozhodně ne typická. Je to firma zabývající se špičkovou výrobou na konvenčních strojích, firma plná starých mistrů, kteří ještě vyrábí a umí! Pana Miroslava Prokeše – zakladatele a dnes menšinového vlastníka rodinné firmy, znám již několik desetiletí, mám tak možnost sledovat růst jeho firmy průběžně. Často jsme se pracovně i nepracovně potkávali zejména ve firmě Pilous-pásové pily, kde jsem působil, a kde byl pan Prokeš významným subdodavatelem. Cestu do Šebrova na sever od Brna, do krásné zalesněné krajiny mezi Kuřimí a Blanskem tak mám dobře najetou, tentokrát jsem však musel zamířit o pár desítek metrů dál – do nové výrobní haly.

Miroslav Prokeš, zakladatel společnosti Prokeš-kovo s.r.o.

Pane Prokeši, jakou výrobou se zabýváte? To, co děláte, je ještě klasické obrábění nebo už spíš nástrojařina? Některé výrobky, které jsem viděl, připomínají spíš nástrojařské kusy.

Inzerce

„Děláme kusovou výrobu na konvenčních strojích.“

Kusovou výrobou rozumíte výrobu opravdu jednotek kusů?

„Je to hodně kusovka, ale spíš malé série, některé zakázky a výrobky se často opakují.“

Nevyplatí se Vám dělat na CNC strojích?

„Ne, bereme série tak do deseti, do patnácti kusů, a když se objeví nějaká součástka ve větší sérii, třeba padesát, sto, dvěstě kusů, zadám ji někomu do kooperace. Nedaleko ve Vranově je jedna šikovná malá firma s pěti zaměstnanci, kde dělají špičkovou práci na CNC. Takže když se objeví větší série, kooperuji s nimi, protože nemá smysl honit konvenční soustruh na padesáti nebo na sto kusech, ale taky nechci o tu zakázku přijít. CNC ve firmě nemáme. Taky platí, že když máte špičkového člověka na klasice, tak dokáže obrobit velký a složitý kus třeba za dvě hodiny, průměrný programátor na CNC by u toho možná seděl celý den.“

Takže klasický postup, dostanete výkres a vyrábíte?

„Ano,“ říká pan Prokeš a otevírá na počítači složku s doručenou poštou, kde je velká část e-mailů s poptávkami od zákazníků ještě neotevřená, a pokračuje: „dostaneme výkres s výrobkem, v reálu je to ale tak, že beru padesát procent poptávek. Víc nejsme schopni kapacitně zvládnout. Zajímá mě přidaná hodnota, ne to, že koupím materiál a udělám závit… Děláme často „špeky“, jako jsou příruby, různé válce, díly, kde jsou zápichy, díly, které jsou kalibrické, často broušené, kalené, chromované, a jak říkám, většinou série jeden až deset kusů,“ pokračuje pan Prokeš a postupně otevírá v přijaté poště další a další e-maily a výkresy s poptávanými výrobky a komentuje: „Když se podíváte, poptávek a práce, kterou mi nabízejí, je mnohem víc, často to ani nestíhám otevřít.

Tady třeba posíláme do Německa hotovou zakázku – třicetikilový balík, a ten třicetikilový balík stojí 2 700 eur, tak si spočítejte, kolik je přidaná hodnota na kilo. Tady pracujeme s maximální přidanou hodnotou.“

Máte nějaký okruh stálých odběratelů…?

„Já jsem vždy razil takovou strategii, že musíme dodávat aspoň pro minimálně pět, šest firem. Protože dodávat, nebo být závislí na jedné firmě, to je riziko. Dlouhodobě máme okruh stálých odběratelů, pro které vyrábíme, hodně vyrábíme pro tři velké německé firmy. Jedna z nich je například významný výrobce špičkových obráběcích a speciálních strojů pro různá odvětví, hlavně pro automobilový průmysl, které pak vyváží do celého světa, aktuálně hlavně do Číny. Tam mám dobré kontakty, jsme tam zavedení. A hlavně, my jako firma, nemáme žádnou zmetkovitost. Chodí nám hodnocení z jejich strany podle normy DIN, a v tom hodnocení jsme v první kategorii… Váží si nás a oslovují nás. Hodně vyrábíme pro Benteller, 20 % produkce teď děláme pro Pilous – pásové pily, 20 % pro TOS Kuřim a zbytek jde na export.“

Jedna ze zajímavých věcí na vaší firmě je ta, že jste úspěšní, ačkoliv třeba vůbec nemáte webovou stránku, nebo jsem ji nenašel…

„Ne, webovou stránku nemáme, my na internetu být nepotřebujeme, protože převis poptávek je a vždy byl větší než naše kapacita…“

I v období krize?

„My jsme krizi „nezažili“. Někteří naši odběratelé ano, od některých dlouhou dobu nepřišla žádná objednávka, ale my jsme měli pořád co dělat. Já bych třeba i teď, podle toho, kolik mám práce, mohl zaměstnat více lidí, ale pak bychom dělali na dvě směny. A to nechci, to je řada starostí.“

Takže zakázek spousta, lidí málo…

„Tak to je obrovský problém, chybí lidé s odbornou kvalifikací…“

Kolik vás je, pane Prokeši, celkem ve firmě?

„Se mnou pět.“

Takže jste docela malá firma…

„A nejhorší je to, že staří odborníci, důchodci, soustružníci, pomalinku odcházejí. Pracovníci na dílně, to jsou všechno TOSáci, kteří dělají od 15 let klasiku. Ti dokáží dělat práci na takové úrovni, že například v Německu ji chodí všichni obdivovat.“

Takže to jsou bývalí zaměstnanci TOS Kuřim?

„Frézař, soustružník, brusič, všechno „TOSka“, já jsem „TOSka“, Tomáš (Tomáš Prokeš – syn a současný většinový vlastník pozn. red.) je taky „TOSka“. Vlastně…všechno „TOSka“.“

K tomu se chci také dostat, k TOSu Kuřim. Vy jste se tam vyučil a nastoupil jste tam jako…?

„Já jsem po vyučení v TOS nastoupil na generální opravy strojů, kde jsem dostal dobrou školu, a potom jsem byl v roce 1966 v zakládajícím týmu kuličkových šroubů“ (poznámka redakce: Kuličkové šrouby Kuřim byly od roku 1967 do roku 1996 součástí TOS Kuřim, dnes jde o samostatnou firmu KSK Precise Motion, a. s.). „Zakladatelů bylo deset, dnes žijeme tři,“ vzpomíná dále pan Prokeš. „Když jsme začínali, tak se kuličkové šrouby v takové kvalitě vyráběly v Anglii a v Americe. Firma byla vybavena německými stroji Linder a anglickými stroji Matrix, tak tomu bylo až do osmdesátých, devadesátých let. Potom nastala privatizace.“

Dál jste tedy pokračoval v kuličkových šroubech?

„Tam jsem byl jako zámečník asi tři roky. Pak jsem začal dělat dispečera. Jako dispečer jsem nastoupil na obrobnu na oddělení lehké mechaniky, dispečerem jsem byl dva roky, pak jsem dělal šest let vedoucího výroby lehké mechaniky. V té době tam bylo pět set lidí.“

Pět set, to je tedy docela dost!

„Dělal jsem to do roku 1985, kdy jsem ze zdravotních důvodů musel z této funkce odejít a vrátil jsem se do kuličkových šroubů, kde jsem brousil matky a kuličkové šrouby. Syn Tomáš se vyučil taky jako zámečník a nastoupil na montáž kuličkových šroubů.“

Na lehké mechanice jste vyráběli komponenty do obráběcích strojů?

„Ano, ty se tam vyráběly. TOSka byla výrobce obráběcích strojů, portálek, center, ale obráběly se i jiné díly. Největší rozvoj firmy byl v osmdesátém roce, protože to se vyzbrojoval Irán a Irák, v tu dobu TOSka chrlila obráběcí stroje. Kuličkové šrouby jsem brousil do roku 1992 a pak jsem šel na soukromo – založil jsem firmu tady v Šebrově.“

Jaké byly začátky podnikání?

„Když jsem končil v TOSce, měl jsem tam dobré podmínky a postavení, přesto jsem šel na soukromo. My jsme založili firmu společně se synem, dá se říct. Dnes už jsem mu většinu firmy předal, už je to jeho majetek, ale já jsem tu pořád a pořád to řídím. Když na to dnes vzpomínám, tak začátky byly velice kruté.“

Musel jste sehnat všechno: provozovnu, stroje, zaměstnance a zakázky.

„Naštěstí jsme měli nějaké kontakty do Německa. Založili jsme s jedním Němcem firmu Dopromat. Ta byla likvidovaná nedávno, k 31. 12. 2017. No a vyráběli jsme. Časem ale nastaly problémy, takže jsme se po třech letech spolupráce rozešli, ale já už jsem za ty tři roky získal kontakty. V roce 1994 nás náhodně s jedním německým podnikatelem navštívil náš krajan Rudolf Feix, tenkrát exkluzivní obchodní zástupce firmy INDIMANT, se kterým jsme se následně domluvili na užší spolupráci. Ta byla oboustranně úspěšná a trvala do roku 2015. Pan Feix, bývalý Adamovák (zaměstnanec Adast Adamov, pozn. red.) pochází ze smíšeného česko-německého manželství, a v roce 1968 se do Německa odstěhoval. Extrémně šikovný borec, dneska mu je už osmdesát tři, a až na nějaké zdravotní problémy přiměřené jeho věku, je stále bez problémů. Takže ten mně koordinoval obchody za provizi. Zastupoval mě, řešil problémy, ceny. To bylo pro rozvoj vztahů a kontaktů zásadní a kontakty k těm firmám fungují dodnes. Další, kdo nás tehdy postavil na nohy, byl Pilous, to byli v té době moji hlavní odběratelé, pro Pilouse jsme dělali v té době 50 % naší výroby.“

Co všechno jste na pásové pily vyráběl?

„Hlavně vřetena. Ale taky hnací hřídele, všechny „řetězky“ – ozubená kola, rolny.“

Já si pamatuji, když jsem tam tehdy pracoval, že jste nosil na dílnu i různé „forrichtungy“.

„No to taky, když potřebovali ve výrobě montážní přípravek, tak jsem ho vyrobil.“

Ještě si pamatuji, že jste měl i vlastní produkty, pro firmu Pilous jste vyráběl odhrotovací stroj.

„Ten pořád vyrábíme a Pilous ho prodává. Má obchodní název OHE 90.“

Pak jste dělal ocelolitinové výškově stavitelné upínky do T-drážek obráběcích strojů.

„Těch se prodalo hodně, ale už je neděláme, mám jen nějaké zbytky na doprodej.“

Jaké bylo další budování firmy z hlediska zaměstnanců a strojního vybavení?

„Nové stroje jsme nekoupili… Jediný nový stroj byla „fenka“ (název podle FN – typového označení nástrojařské frézky, pozn. red.). Soustruh jsme koupili starší – po generálce, brusku po generálce, frézku po generálce. A pochopitelně firma s tímto typem výroby musí být i vybavená na měření, bez měřidel není možné začít vyrábět. Veškerou produkci měříme.

Lidi přišli většinou z TOSky a kuličkových šroubů. Bohužel tato generace už pomalu končí.“

Nemůže být problém, že učni na konvenčních strojích už dělat nechtějí?

„Částečně ano, ale to je obecný problém, který na CNC mají taky. Získat kvalitního člověka, který si umí sám programy udělat, umí si stroj odstartovat, umí si to všechno napasovat…, takoví lidé nejsou, a když, tak jsou dobře placení. Jednodušší práce teď řeším pomocí brigádníků.“

Závěrem mé návštěvy mě na dílně zaujal hotový soustružený díl, o kterém jsem se dozvěděl, že se vyrábí pro TOS Kuřim. A rozhovor s panem Prokešem pokračoval:

„Tak pro TOSku občas něco vyrábíme, tam se výroba nezastavila, tam se utlumila výroba klasických obráběcích strojů, začaly se vyrábět větší stroje portálového typu. Minulý majitel, firma Alta, vyvážela hodně do Ruska a bývalých zemí Sovětského svazu. Alta pak převzala výrobu i karuselů od ČKD Blansko. Majitel Alty asi už ve výrobě nechtěl pokračovat a firmu prodal jinému výrobci karuselů TOSHULIN. Takže TOSka teď patří majitelům z Hulína a asi je to dobře, přijde mi, že pro tu firmu je to záchrana. Teď děláme pro TOSku hodně.“

Takže jste se do TOSky jakoby vrátil…

Pane Prokeši, děkuji za rozhovor a těším se, že si zase někdy popovídáme, třeba zase o hokeji na stadionu brněnské Komety, kde se občas potkáváme…

Jiří Klusáček, ředitel INFOCUBE s. r. o.