Kování (tváření)
Kování je beztřískové tváření zahřátých kovů pomocí úderů a rázů. Oproti jinému obrábění neztrácí materiál tolik na pevnosti, naopak se jeho houževnatost zvětšuje. Před kováním se materiál z pravidla ohřeje v peci nebo v kovářské výhni na kovací teplotu. U oceli je to asi 800 až 1000 °C, tehdy se mění její struktura a je tím mnohem lépe tvářitelná (materiál dosáhl rekrystalizační teploty). Tváření probíhá buď ručním kováním, nebo strojně, kde je časté takzvané kování za studena, nebo tzv. poloohřevu. Strojní kování pomocí lisu či bucharu může být volné nebo zápustkové.
Volné kování
Jedná se o postupné utváření polotovaru, pomocí jednoduchých nástrojů (příložek, sekáčů, děrovacích trnů). Do volného kování patří:
Inzerce
- pěchování
- děrování
- ohýbání
- dělení
- prodlužování
- osazování
- prosazování
Zápustkové kování
- předkování
- vlastního kování
- ostřižení výronku
Používá se většinou pro menší výrobky a velký počet sériově vyráběných výkovků, např. kování nůžek.
 |
| Postup vzniku klikového hřídele čtyřválcového spalovacího motoru s použitím zápustkového kování – shora: polotovar, tři fáze výkovku, konečný obrobený výrobek |
Další význam
Slovo kování se také běžně používá jakožto označení pro předmět vyrobený kováním – např. ozdobné kování na dveřích apod.
Související články
Zdroj:
Wikipedie - Heslo: "Kování (tváření)". https://cs.wikipedia.org/wiki/Kov%C3%A1n%C3%AD_(tv%C3%A1%C5%99en%C3%AD) Stránka byla naposledy editována 5. 10. 2017 v 07:07. Kopie na oneindustry dne: 19. 6. 2019. Námi provedené změny jsou v textu označeny tmavě modře (v tomto textu konkrétně nic není).