Měření emisí osobních vozidel v reálném provozu

Technik emisní laboratoře instaluje GPS modul a senzor pro měřeni atmosférických podmínek (teplota okolí, atmosférický tlak a relativní vlhkost), které jsou připevněny na střeše vozidla.

Počítač (tzv. System Control) pro sběr dat z jednotlivých měřicích prvků a snímačů je umístěn v zavazadlovém prostoru vozidla. Nezbytností je jeho spolehlivé upevnění a organizace jednotlivých kabelových svazků a hadic. Uvnitř zavazadelníku se nachází také samostatný napájecí zdroj (baterie typu Li-Ion), který musí zajišťovat napájení PEMS a řídicího počítače po celou dobu trvání zkušební jízdy (2 hodiny). Měřicí přístroje nesmějí být napájeny z akumulátoru vozidla, aby nedocházelo k přídavnému zatěžování motoru a tím ovlivnění výsledků zkoušky.

Srdcem celého zařízení je analyzátor výfukových plynů, který se upevňuje nejčastěji na tažné zařízení vozidla. Součástí analyzátorů je průtokoměr výfukových plynů, díky kterému je možné spočítat výsledné emise. Pro snazší manipulaci se k tomuto účelu využívá transportní vozík vlastní konstrukce. Samotný PEMS dosahuje hmotnosti cca 45 kilogramů.

Po instalaci všech prvků PEMS musí proběhnout uvedení do pohotovostního režimu a kontrola zobrazovaných údajů (GPS signál, OBD komunikace s vozidlem, atmosférické podmínky, hodnota průtoku výfukových plynů a koncentrace měřených plynných složek). Poté vždy následuje kalibrace analyzátorů v PEMS (pomocí kalibračních plynů) a po ní tzv. validační jízda realizovaná ve válcové zkušebně, která prokáže správnost funkce a shodu v přesnosti měřených veličin (díky porovnání s výsledky zjištěnými stacionárním emisním zařízením v laboratoři). Vozidlo se potom, před samotnou zkušební jízdou konanou po minimálně osmi hodinách, musí stabilizovat s vypnutým motorem při teplotě přibližně 23 °C; k tomu se využívá kondiciační prostor laboratoře.

Před samotnou jízdou RDE se znovu provede kontrola upevnění a funkce všech systémů. Teprve nyní je vozidlo způsobilé k provedení emisního testu. Testovací jízda se provádí za běžného provozu na veřejných pozemních komunikacích při dodržování pravidel silničního provozu. Řidič při tom smí používat navigaci s předvolenou a dříve vytipovanou (ověřenou) trasou jízdy.

Automobil, zařízení PEMS, emise i technici vyrážejí do provozu. První část zkoušky probíhá v městském provozu (definován rychlostí vozidla nižší než 60 km/h), která musí být dlouhá nejméně 16 km a tvořit 29–44 % z celkově ujeté trasy.

Následuje úsek mimo město (definován rychlostním intervalem 60–90 km/h); tato část, opět s minimální délkou 16 km, musí tvořit 23–43 % z celkové ujeté vzdálenosti.

Třetí částí je jízda po dálnici (rychlost vozidla vyšší než 90 km/h). Délka této trasy musí činit nejméně 16 km a tvořit 23–43 % z celkové vzdálenosti. Po dobu nejméně pěti minut se vozidlo musí pohybovat rychlostí vyšší než 100 km/h. Platí, že rychlost vozidla se řídí místními rychlostními omezeními, resp. podmínkami okolního provozu.

Poslední fází celého měření je co nejrychlejší doprava vozidla, dat i techniků zpět. Po návratu k emisní laboratoři dojde k ukončení záznamu dat a jejich uložení. Následuje zpracování dat, při kterém mohou nastat různé situace: v případě vyhovujících kritérií je při použití automatizovaného výpočtu zpracování rychlé, ale mohou nastat situace, kdy je nutné aplikovat různé korekce a manuální výpočty; v takovém případě může trvat vyhodnocení včetně kontroly celý den.

Dílčím získaným datovým výstupem je závislost produkce CO2 a ostatních měřených škodlivin (CO, NO, NO2) na rychlosti vozidla a dalších jízdních podmínkách.