01. září 2015 00:57

Čím víc na východ, tím větší motivace

Patrick De Vos, manažer technického vzdělávání společnosti Seco, zavítal koncem března do Brna, kde se konal jeden z jeho odborných seminářů. Tentokrát byla hlavním tématem obrobitelnost a vlastnosti obráběných materiálů. Už během přednášky mě zaujal svým smyslem pro humor a především lehkostí a přímočarostí, s jakou byl schopen pojmenovávat složité aspekty obráběcího procesu. Komplikované problémy měly najednou zcela prosté řešení. O to větší pak bylo moje překvapení, když stejně trefně dokázal odpovídat i na moje otázky. V následujícím rozhovoru se tak mimo jiné dočtete, co je podle Patricka De Vose výhodou České republiky na globálním trhu, proč Evropě šlape na paty konkurence z asijských zemí nebo jak může vypadat efektivní spolupráce firmy s univerzitou.

Inzerce

Patrick De Vos, Msc.

Narodil se roku 1959 v Belgii. Promoval na univerzitě v roce 1981, má magisterský titul z oboru strojírenství a elektrotechnika (specializace na výrobní technologie). Poté dva roky působil na univerzitě jako postgraduální učitel a výzkumný pracovník. V letech 1983–2006 pracoval v Seco Tools Benelux, prošel několika technickými, obchodními, marketingovými a manažerskými pozicemi a byl členem několika mezinárodních skupin Rady v Seco. Od roku 2006 pracuje jako manažer technického vzdělávání v Seco Tools AB. Podílel se na vzniku programu STEP a má globální zodpovědnost za technické vzdělávání zaměstnanců Seco i zákazníků po celém světě.  Za uplynulých 30 let vyučoval více než 50 000 lidí v téměř 60 zemích světa. Je autorem knih Obrábění kovů, teorie v praxi a Opotřebení řezných nástrojů, praktické zkušenosti.

V současnosti pořádáte semináře po celém světě, ale jak tento projekt vznikl?

Seminářů se účastní nejen studenti, ale i zákazníci a další lidé z oboru. Samozřejmě jsme vždycky vzdělávali své zaměstnance, to je velmi důležité. Ale myšlenka vznikla zhruba před třiceti lety. Jako všichni dodavatelé jsme tehdy jeli prezentovat produkty našim zákazníkům. Měli jsme nové série geometrií, které jsme jim chtěli představit. Po chvíli se začalo ozývat velké množství otázek a ukázalo se, že zákazníci vlastně nerozumí tomu, o čem mluvíme. Začali jsme tedy vysvětlovat a najednou se z prezentace stalo vzdělávání klientů v oblasti obrábění kovů. A to nebyl jen jeden člověk, ale spousta lidí. Tak jsme si řekli, proč to nedělat systematicky. Aby totiž lidé mohli docenit naše nové technologie, potřebovali hlubší znalosti, bez kterých pro ně byly samotné informace bezcenné. A tak se v polovině 90. let vedení rozhodlo, že se vzdělávání stane součástí našeho marketingu. Shodli jsme se, že jako dodavatelé chceme nabízet dobré nástroje, dobré informace, ale také poznatky. To pak vedlo v roce 2006 ke vzniku Seco Technical Education Programme (STEP). Jeho cílem už není prezentace našich produktů, ale předávání našich znalostí o obrábění. I když pak lidé dokáží mimo jiné i lépe porozumět kvalitám našich produktů. Takže ten nápad vznikl z reálné situace a my jsme se začali vzdělávání věnovat systematicky. Pro vaši představu, v současnosti se těchto seminářů účastní zhruba 35 tisíc lidí z celého světa. Jako dodavatelé už jsme tím velmi známí, začali jsme také publikovat knihy o obrábění a stal se z toho velmi ucelený servis.

Co bylo na začátku nejtěžší?

Řekl bych, že nejtěžší bylo překonat předsudek vůči tomuto vzdělávání. Naráželi jsme na přístup: „Ano, to je moc hezká teorie, ale praxe funguje jinak.“ U této diskuze to vždycky končilo. O semináře byl zájem, tisíce lidí chtělo další, ale spor o teorii a praxi byl vždycky největší problém. A trvalo nějaký čas, kdy jsme museli neustále zdůrazňovat, že nemluvíme o teorii. To, že vznikají dlouhé třísky, se přece reálně děje. My nabízíme vědomosti, vysvětlujeme proces obrábění, aby mu lidé více porozuměli a mohli ho dělat lépe.

Máte zkušenosti z mnoha zemí po celém světě. Co se týká aplikování vědy, je podle vás některá z nich odvážnější než jiná?

Nemohu jmenovat konkrétní zemi. Ale pozoruji rozdíly mezi blastmi od západu na východ, tj. od Ameriky přes Evropu po země asijské. Z mé zkušenosti, čím víc jdete na západ, tím víc mají lidé ve zvyku říkat: „Tohle my nepotřebujeme, my už všechno víme.“ A čím víc jdete na východ, lidé i celé společnosti mají ambice a zároveň si uvědomují, že k jejich realizaci potřebují hardware – stroje, vybavení, nástroje – také vidíte velké investice, a zároveň vědí, že potřebují znalosti. Protože ke skvělým strojům a nástrojům potřebujete samozřejmě někoho, kdo s nimi umí zacházet. Čím víc na východ, tím větší je podle mě motivace lidí učit se nové věci, jsou vzdělávání otevřenější.

Například v České republice je oproti jiným zemím mnoho společností s velkými ambicemi, které chtějí dodávat vysoce kvalitní produkty a vědí, že potřebují výborné stroje i lidi. Každý rok sem jezdím učit obvykle na dva týdny a na každý seminář vždy přijde zhruba 100 lidí. Ani nemusíme posílat pozvánky. Lidé se rovnou ptají, kdy přijedeme příště. Tomu říkám motivace vzdělávat se. Ale to je i tím, že lidé vědí, že náplní seminářů není prezentace našich produktů, ale předávání znalostí.

Nabízí se otázka, zda tedy mají semináře přínos i pro SECO?.

Často slýchám: „Ok a kde je háček? Když získám vědomosti, začnu lépe používat nástroje, budu jich potřebovat míň a ty jich míň prodáš.“ Ale tak to samozřejmě není. Je pravda, že pak můžete používat méně nástrojů, ale na druhou stranu to zlepšuje vztahy se zákazníky, a to je pro nás velmi důležité. Lidé jednak zjistí, že víme, o čem mluvíme, a také že se o své vědomosti s nimi chceme podělit. Naši zákazníci jsou jako naši přátelé. A to je i z pohledu marketingu naprostý základ. Takže v tom není žádný trik. Je to náš způsob jak vytvářet lepší vztah se zákazníkem. Občas slýchám od lidí z konkurenčních firem: „To, jak Seco učí své zákazníky, je fakt zvláštní. Aby toho nakonec nevěděli víc než my.“ (smích) Tak jim říkám: „No a?“

Vaším hlavním cílem je tedy opravdu vzdělávání?

Představte si, že byste měli dost peněz na koupi vozu Formule 1. Máte sice řidičský průkaz, ale stejně se v něm brzy vybouráte. Tak si řeknete, že Formule 1 je špatné auto. Protože vy přece nejste špatný řidič. Totéž se děje i s nástroji. Lidé si je koupí, použijí, zničí je a usoudí, že je to špatný nástroj. A proto jsme tady my. Pokud chcete, naučíme vás pracovat s nástroji. I na dnešním semináři jsem tento příklad použil. Já sám mám v obrábění mnoho zkušeností, a když budu chtít, zničím nástroj do 10 sekund. Ale funguje to i naopak. Jakýkoliv nástroj může i dobře fungovat. Jediný rozdíl je v tom, zda máte nebo nemáte potřebné vědomosti.

Stále významnějším tématem, nejen pro evropské firmy, je rostoucí produkce z asijských zemí. Čím se podle vás mohou české podniky bránit? Máme oproti Asii v něčem výhodu?

Přednášel jsem už zhruba v 65 zemích a lze říci, že nástroje jsou po celém světě velmi srovnatelné. Jsou tu dvě věci. Před časem jsem v Asii byl a viděl jsem, jak západu berou především snadnou práci, kterou lze prodávat ve velkém. Na nic jiného totiž nejsou vybaveni. Všechny jejich stroje jsou skvěle uzpůsobené pro velké série a jednoduchou práci. Pomalu se tam ale objevují i firmy s většími ambicemi, které také chtějí být dodavatelem kvalitních produktů, investují do strojů, vybavení a hlavně do vzdělání. Je až neuvěřitelné, kolik lidí tam chce mít znalosti. Takže České republice i celému západnímu světu bych nejspíš vzkázal: „Buďte ve střehu, protože už vám šlapou na paty a zajímají se i o menší objednávky. Chtějí dosáhnout větší kvality a mají peníze na to, aby je do ní investovali.“

A zadruhé, asijským zemím podle mě chybí flexibilita. Když dostanou úkol, splní ho přesně podle zadání, možná dokonce rychleji než my. Ale přijde mi, že nejsou dostatečně pružní, aby se zeptali: „A co kdybych toho docílil jiným způsobem?“ To jim ještě chybí. Proto bychom měli investovat do flexibility, abychom byli schopni rychleji reagovat na nové podmínky, nové požadavky, výjimečné situace. To je ostatně jeden z hlavních požadavků na průmysl. Flexibilitě by se měl dát prostor k růstu. Schopnost rychle reagovat na nové vstupní informace je někdy nazývána „smart industry“ (chytrý průmysl), což je dle mého názoru velmi příznačný pojem. Samozřejmě je to jen má zkušenost. Ale víte, někdy mají lidé tendenci mávnout rukou a říct si: „Jasně. Kvalita a v Asii?“ Před deseti lety bych souhlasil, ale navštivte nějaký jejich provoz teď. Když jsem tam tehdy byl, všechno bylo staré a špinavé, ale dnes už je to jinak.

To mě přivádí k otázce propojování firem a odborných škol. Jejich absolventi by mohli být cenným zdrojem vědomostí, ale daří se to? Jaká je vaše zkušenost?

Je to samozřejmě jen můj názor, už jsem učil na mnoha školách, ale všude slýchám, že nemohou dobře připravit studenty, protože stroje jsou příliš drahé. Takže koupí nový stroj – jeden, protože na víc nemají peníze. A co zmůžete, máte-li jeden stroj a padesát studentů. Předvedete jim ukázku. Záleží pochopitelně na konkrétním oboru, ale v zásadě lze studenty vzdělávat ve dvou oblastech. Tou první je vhled do procesu obrábění (věda). Druhou pak aplikování poznatků do praxe (výroba), což nelze pokrýt výukou v dílnách. Školy i firmy by měly být otevřené vzájemné spolupráci. Umožnit studentovi, aby například strávil 6 měsíců jako asistent produktového manažera a tam se naučil vše o ekonomii výroby samozřejmě v kombinaci s teoretickými kurzy. K tomu je pochopitelně nutná otevřenost od firem z oboru.

Takže praktické dovednosti by si studenti měli osvojovat spíše ve firmách než ve škole?

Vzhledem k omezeným možnostem škol nakupovat nové stroje by ten jeden, který si mohou dovolit, měl být věnován výzkumu a vědě. Což ostatně vždycky bylo hlavním úkolem univerzit. My v současnosti připravujeme jednu knihu společně s Jan-Ericem Ståhlem, profesorem na univerzitě v Lundu ve Švédsku. Ten pro své výzkumy používá stroje staré více než 30 let. Jsou však vybaveny kompletním měřicím zařízením a lze na nich změřit prakticky všechno. Proto se jeho oddělení zaměřuje na rozvíjení vědomostí o procesu výroby. Chce studenty učit takříkajíc „vědě obrábění kovů“. A to je dobře. Jiná univerzita si řekne ne, my chceme učit studenty spíše ekonomii výroby, to je ale nemožné. To byste tam museli nakoupit padesát strojů a rozjet opravdovou výrobu, včetně stresu spojeného s dodržováním termínů, plánováním výroby, s veškerými náklady atd., protože tak vypadá výroba v praxi.

Takže i proto je spolupráce škol a firem velmi důležitá, aby student, který se chce o výrobě doopravdy něco naučit, neuklízel třísky, ale abyste ho tam opravdu učili vyrábět. A univerzita by neměla mít iluze, že to zvládne sama, protože na to zkrátka nemá rozpočet. Naopak je velmi důležité, aby se věnovala výzkumu, protože každým dnem se věci mění, procesy se vyvíjejí. Obrábění kovů má sice dlouhou tradici, ale neustále se posouvá kupředu.

Odkud bychom si podle vás mohli případně brát příklad?

No třeba ve Švédsku jsou dokonce ještě dál. Studenti profesora Ståhla tráví šest měsíců ve firmě jako asistenti produktového manažera, dělají stejnou práci jako on, jen nemají rozhodovací či plánovací kompetence. Ale hlavně mají i opačný způsob spolupráce. Pokud někdo ve firmě prokáže, že má potenciál stát se vědcem, má možnost v rámci svého zaměstnání nastoupit na univerzitu například jako, Ph.D. student. Z našeho oddělení se touto formou vzdělávají v současnosti čtyři lidé. Firma jim hradí náklady a oni na univerzitě provádí základní výzkum obrábění kovů. A až skončí, budou pro nás obrovským přínosem, protože dobře rozumí vědě výrobního procesu. Rozhodně tedy i tímto způsobem má význam propojovat vazby firem a univerzit, aby chytří lidé z průmyslu mohli trávit nějaký čas na univerzitě. V Seco se to stává často a velmi dobře to funguje. Ale podobně to mají i další společnosti jako Volvo, Scania, Alfa Laval a všechny velké společnosti. Ve výsledku tedy firmy se školami pracují společně. Vždyť se v podstatě navzájem potřebují.

Anna Zdráhalová, redakce

STEP (Seco Technical Education Programme)

STEP je globální vzdělávací program, který vytvořilo vedení společnosti Seco v roce 2006. Je určen zákazníkům i odborníkům z oblasti obrábění kovů. Cílem projektu je předávat nejnovější poznatky a vědomosti, díky nimž mohou lidé lépe porozumět obráběcím procesům a efektivněji využívat řezné nástroje. V rámci tohoto programu vede Patrick De Vos semináře a kurzy po celém světě a podílí se na vzniku řady odborných publikací.